Nemáte ten pocit?
Před chvílí jsem přece začla chodit do školy.. V indexu ještě nemám ani podpis od děkana, nejsem si jistá, z jakých předmětů píšu test a z jakých skládám zkoušku, nepamatuju si profesory, a pořád ještě se sem tam musím podívat do rozvrhu, neboť v hlavě ho zatím nemám. A stejně, už nás straší se zápočty a termíny testů a všech deadlinů, které se mi pletou dohromady.
Chtěla bych to na chvilku zastavit. Nebo aspoň zpomalit, jako když se zpomalí film a všichni v něm pak chodí legračně pomalu a trochu jakoby lítali. Tak bych to chtěla. A já bych si mezi ty lidi sedla chvíli se jenom koukala a přemýšlela a smála se jim, že nejdou normálně. A oni by se na mě pomalu šklebili a mluvili huhňavě a hluboko jako velryby... A já bych nemusela nic.
Jenže místo toho jsem ta velryba spíš já, pomalá a neohrabaná, hluboko v moři a všude okolo mě plavou jenom úkoly, co mám udělat. Jako odpadky, které někdo hází do vody, jak mu přijdou pod ruku, až se tam začnou kupit a neubývat, zatímco nahoře se téměř nadsvětelnou rychlostí odehrává "normální" život. A já jsem ten, kdo ty odpadko-úkoly musí zpracovat, jeden po druhém, aby tam bylo zase čisto a jenom občas se na chvilku můžu jít nadechnout nad vodu.
A tak bych chtěla vyškrtat všechny položky na oranžovém lepícím papírku, co mám na stole. Všechny do posledního je vyškrtat, až by zbyl vpodstatě jen prázdný papír..
