Povídám si zrovna na icq s kamarádkou J., která zítra letí do Skotska. Studovat. Stejně jako spousta mých spolužáků (a skoro i já) se rozhodla jít na univerzitu v zahraničí. Chápu to a zároveň nechápu. Ta představa, že bych měla zítra stát s obřím kufrem na letišti, rozloučit se, říct "Tak na Vánoce.." a zmizet v letadle, totiž vůbec není lákavá. Teda trochu je.. Respektive ten život potom - nový lidi, co o mě nemají předsudky a budou mě vnímat takovou, jaká jsem, nový prostředí, anglická univerzita... Jsou to asi zážitky, který jen tak někde jinde nezískám.
Ale mám momentálně jiný priority a už jsem se rozhodla. A jsem ráda, že jsem se rozhodla zůstat tady. Konečně budu doma, v Praze, kam jsem posledních pět let jezdila jenom na víkendy a jedno odpoledne v týdnu. Nemyslím si, že co se vzdělání týče, to musí být nutně horší, vždyť většina českých středoškoláků jde na vejšku tady.. A vím, že jinak bych teď balila kufr a brečela a pochybovala o tom, že to je správně. Ale tohle je správně a můžu si klidně celej den nic nedělat a koukat na Přátele a jsem spokojená. A jdu si dát tureckej med, co mi maminka přivezla z poutě...
Žádné komentáře:
Okomentovat