Tak už chci asi čtyři dny napsat o tom, jak se mám ve škole, ale ještě jsem to nestihla... Možná to o něčem vypovídá... (-: I když ne, zatím to není tak špatné, přestože se nás všichni neustále snaží zastrašit. Pravda, jeden mírný nervový kolaps typu "půlku nás vyhoděj a nikdy to nemůžu všechno stihnout" už mám za sebou, ale na druhou stranu mám teď volné odpoledne a že bych ho zrovna věnovala učení se opravdu říct nedá.
Každopádně týden je za mnou, na jednotlivé přednášky a přednášející mám značně různorodé názory, v diáři spoustu deadlinů a úkolů, doma zbrusu nový skicář, spoustu čtvrtek, šablonu na kružnice a zařizovací předměty a na seznamu k nákupu rýsovací pero, poměrové pravítko a hromadu knížek.
Dobrý ale je, že už teď vím, že některé předměty mě budou bavit. Ty, kvůli kterým jsem na architekturu šla - ty, kde můžu vymýšlet, navrhovat, tvořit. Na druhou stranu jsou tu ale i věci jako stavební materiály, kde se budu muset učit a učit, než si zapamatuju všechny druhu cihel, betonu a bůhvíčeho ještě. A v neposlední řadě musím zmínit deskriptivu.. obávanou (a najspíš právem) deskriptivu, která dá mému mozku asi řádně zabrat.
Takže zatím se vše vyvíjí dost podobně, jako jsem čekala. Ještě se možná časem naučím poznat, do jaké fronty si v menze stoupnout, abych dostala to, co opravdu chci, a budu spokojená. Tedy, v rámci možností, že. Rýsování výkresů na Pozemní stavitelství nebo brzké vstávání, když máme od osmi, bych klidně vynechala, ale.. když to nejde, tak to nejde. Svět se kvůli tomu asi nezboří..
Žádné komentáře:
Okomentovat