Tak jsem zpátky z Londýna a musím říct, že pořád to tam mám stejně ráda. Možná ještě víc, abych mluvila pravdu. Já vím, že je vlastně divný jezdit na druhý straně silnice, dávat si do čaje mlíko nebo mít dva kohoutky místo jednoho. A sama bych si nevyšla ven v elasťákách jako to dělá většina angličanek.
Ale přece jenom, Londýn má své kouzlo. Jsou to červené double-deckery, nápisy Look right/left na přechodech, metro, ve kterém je sice vedro, ale jezdí skoro pořád a tube design je vůbec nejlepší, černé taxíky, červené telefonní budky, fish and chips, co nejím, ale mají je všude, anglické trávníky, cihlové řadové domky, věčně-běhající britové nebo rozlehlé parky. A mnohem víc.
Normálně bych asi ještě dopsala déšť, případně ještě déšť a déšť, ale ne teď. Pravda je, že jsme pořádně zmokli jenom jednou, v Hyde parku, kde se navíc dalo částečně schovat pod stromy. Jinak bylo povětšinou oblačno a někdy i slunečno, což se rozhodně nedá říct o počasí po příletu domů.
Takže jediná věc, která mě tam opravdu zklamala, bylo to, že v Toweru nebyli havrani. Zkrátka nebylyi Ani jeden z těch osmi, co jsou tam teď chováni. Doufejme tedy, že Anglie není v nebezpečí, neboť kvůli svým přistřihnutým křídlům těžko odletěli samy. Možná jen byli na chvíli přesunuti, kdo ví, mě to však každopádně nenadchlo - člověk se těší na Gwyluma, Thora, Hugins, Munina, Branwena, Brana, Gundulfa a Baldricka a oni nikde. (Jo, ty jména jsou z wikipedie..)
Žádné komentáře:
Okomentovat